Diamantová surovina

Surové diamanty nakupujeme zejména na belgické diamantové burze v Antverpách, které jsou centrem světového obchodu se surovými diamanty. Zde spolupracujeme zejména se společnostmi, které jsou sightholdery DTC (Diamond Trading Company - dceřinná společnost DeBeers) a mají tak přímý přístup k největší nabídce surových diamantů na světě. V omezené míře nakupujeme diamanty také přímo v místech těžby (Guinea a Sierra Leone v západní Africe). Samozřejmostí je striktní dodržení podmínek bezkonfliktního původu nakupovaných diamantů a respektování pravidel certifikačního schématu Kimberley procesu, kde úzce spolupracujeme s českou certifikační autoritou na GŘC v Praze.

Diamantová surovina

Ložiska diamantů

Diamanty se těží z náplavů nebo z primárních hornin.

Náplavy jsou nánosy starého zvětralého materiálu, který je transportován například vodními toky. V průběhu transportu se méně odolné nebo narušené minerály postupně drolí na menší úlomky. Výsledkem je písčitá až bahnitá frakce, která tvoří základ většiny usazenin. Odolné kameny, mezi něž patří i diamant i další drahokamy, zůstávají většinou jen v málo změněném stavu. Navíc platí, že pokud je velmi odolný kámen primárně narušen (obsahuje velké množství cizorodých inkluzí, praskliny apod.), je v průběhu transportu narušován a rozpadá se na menší úlomky podobně jako málo odolné minerály. Výsledným efektem je skutečnost, že drahé kameny těžené z usazenin (které přežily transport dlouhý mnohdy tisíce kilomentů), mají obecně vyšší kvalitu než kameny, těžené přímo z matečních hornin.

Diamantové doly v Africe

Primární diamantonosné horniny jsou kimberlity a lamproity. Většina primárních ložisek diamantů je v kimberlitech, lamproity jsou matečnými horninami australských diamantů. V obou případech se jedná o velmi tmavé horniny, pocházející ze svrchních částí zemského pláště, odkud byly vyneseny k zemskému povrchu sopouchy mrkvovitého tvaru.

Idealizovaný průřez kimberlitovým pněm

První diamanty byly nalezeny v Indii, odkud byly přiváženy do Evropy již v 17. století. V těchto dobách byly extrémně vzácné a mohli si je dovolit pouze bohatí lidé z panovnických rodů.
Přelom v dostupnosti diamantů znamenala až diamantová horečka v Jižní Africe, která vypukla v roce 1869. Produkce surových diamantů z jihoafrických dolů dosáhla 1 milionu karátů již v roce 1872. Jižní Afrika hrála prim v těžbě diamantů až do počátku 60. let 20. století. Již od 50. let začínala nabývat na významu těžba z náplavů v zemích západní Afriky a od 60. let začaly produkovat diamanty doly v tehdejším Sovětském svazu. Od 70. let přibývá významné množství diamantové suroviny z Botswany, 80. léta jsou ve znamení nástupu produkce velkého množství méně kvalitních diamantů z Austrálie. Koncem tisíciletí jsou již otevřeny první diamantové doly na nových ložiskách v kanadském Severním Teritoriu. Poslední dekády 20. století smutně poznamenaly řadu afrických států, kde se diamantonosné oblasti staly cílem snah o ovládnutí těchto zdrojů násilnou cestou. Občanské války v Kongu, Angole, Sierra Leone a dalších státech vynikly neobyčejnou brutalitou. Světové společenství (jako v mnoha jiných případech) reagovalo pozdě a Kimberleyský proces (systém certifikace diamantové suroviny) přišel až v době po skončení nejhorších konfliktů. Přesto je v současnosti dostatečnou prevencí vzniku dalších válek o diamantonosná teritoria.